Kulturní krajina na Křivoklátsku aneb argumentace kruhem
Je kulturní krajina Křivoklátska skutečně překážkou pro vyhlášení národního parku jak tvrdí jeho odpůrci?
Nejdůležitější argument, kterým populisté obhajují svou svatou válku proti Národnímu parku Křivoklátsko, lze shrnout do jediné věty:
“Křivoklátsko je kulturní krajina a většinu plochy navrhovaného národního parku tvoří hospodářské lesy.”
Toto tvrzení se v různých obměnách objevuje v základním prohlášení iniciativy Otevřené Křivoklátsko (pod jejíž hlavičkou je vedena kampaň proti NP), v otevřeném dopise starostů premiérovi i v samotné petici proti NP (Národní Park).
Z otevřeného dopisu se tak dozvídáme, že:
“Vysoká míra urbanizace území se projevuje přítomností zastavěných ploch a hospodářsky využívaných zemědělských a lesních ploch. Všechny tyto plochy včetně zvláště chráněných maloplošných území jsou fragmentovány hustou sítí silnic a cest celkové délky v řádu stovek kilometrů, trasami vysokého a velmi vysokého napětí, a také přistávacím koridorem RWY 24 na letišti Václava Havla v Praze-Ruzyni.”
A dále v základním prohlášení:
“Lesy v jádrové části jsou převážně lesy hospodářskými, což je patrné i z leteckých snímků, kde jsou na mnoha místech viditelné pravidelné tvary výsadby”
Nezbývá než uznat, že v tomto se odmítači NP nemýlí. Území navrhovaného NP je skutečně tvořeno z větší části hospodářskými lesy a lze jej tudíž označit za kulturní krajinu. Otázka však je, proč by z toho mělo vyplývat, že se na tomto území nemá NP vyhlašovat?
Vždyť o to přeci jde. Aby se z dosud kulturní krajiny mohla stát krajina přírodní, je třeba vyhlásit národní park, jenž odstraní všechny legislativní překážky, které této transformaci stojí v cestě.
Chceme-li předejít masovému vymírání, musíme přírodě vrátit alespoň část území, které jsme ji předtím vzali. Neboli, musíme vytvořit prostor, kde budou moci nerušeně probíhat přírodní procesy, aniž by do nich člověk ustavičně zasahoval.
V případě NP Křivoklátsko to znamená hlavně přeměnu dosavadních plantáží na dřevo (neboť jinak se hospodářské lesy nazvat nedají) na přírodní les.
Odpůrci ochrany přírody však argumentují tak, že když už byla jednou krajina poznamenána činností člověka, tak ji nemá smysl chránit.
Vzhledem k tomu, že přes 98% území ČR je nějakým způsobem ekonomicky využívané a lze je tedy označit za člověkem pozměněnou neboli kulturní krajinu, znamenalo by to, že žádné nové Národní parky ani CHKO už na území ČR vytvořit nelze.
A nejen to. Není přeci žádným tajemstvím, že všechny naše národní parky i několik CHKO, sloužící jako poslední útočiště ohrožených druhů rostlin a živočichů, vznikly na území, která byla vylidněna teprve po 2. světové válce v důsledku odsunu sudetských Němců. Šlo tedy rovněž o kulturní krajinu pozměněnou člověkem. Neměli bychom snad v duchu této logiky nakonec všechny dosavadní národní parky a CHKO zrušit?
Vítězslav Lamač | 20.8.2022