Populisté a lesní průmysl

Většinu území, na němž má být nový národní park vyhlášen, tvoří hospodářské lesy, jejichž účelem je produkce a těžba dřeva. Vznik národního parku by znamenal přeměnu těchto hospodářských lesů na tzv. lesy zvláštního určení, jejichž účelem by bylo dosažení stavu, v němž mohou nerušeně probíhat přírodní procesy.

Je třeba říci, že právní regulace lesnictví je v ČR natolik rigidní, že změna kategorie z “hospodářský les” na “les zvláštního určení” znamená opravdu hodně. Zmíněné kategorie spolu s účelem využívání lesa, jsou totiž striktně definovány přímo lesním zákonem. Dokud je tedy les veden jako “hospodářský”, pak vlastně ani nesmí být využíván jinak než jako zdroj dřeva. I kdyby se sám vlastník lesa rozhodl vzdát se všech ekonomických výnosů a přenechat les přírodě, bude paradoxně porušovat zákon! Naopak lesy zvláštního určení v národních parcích nesmějí být využívány k produkci dřeva - i když je pravda, že pod záminkou boje proti kůrovci dostávají lesníci mnohdy výjimku.

V boji proti národnímu parku sice populisté často argumentují procedurálními záležitostmi, přívalem turistů či nedostatkem informací, ale podíváme-li se na jejich požadavky důkladněji, zjistíme, že hlavním jablkem sváru je zde právě zmíněná změna účelu využívání lesů.

O propojení iniciativy Otevřené Křivoklátsko s lesním průmyslem svědčí již text petice, kterou na Křivoklátsku šíří. Hned jako první důvod odmítnutí národního parku uvádí, že:

“Křivoklátsko je rozsáhlé území kulturní krajiny s převažující rozlohou hospodářských lesů, které budovali po staletí generace zdejších lesníků a obyvatel…” , což by se dalo přeložit jako “lesy jsou zde využívány k ekonomickým účelům zrovna tak, jako všude jinde v republice.”

Čtvrtý bod petice pak mluví o “Výhledovém převedení velké části území navrhovaného národního parku do bezzásahového režimu (minimálně 75% plochy dle strategie IUCN pro národní parky)” které je autorem petice bez bližšího vysvětlení chápáno jako hrozba a důvod k odmítnutí národního parku.

“Křivoklátské lesy” vysvětluje autor v sedmém bodě, “by měly dále poskytovat místním lidem práci, obživu, dřevo do kamen a prostor pro relaxaci”, a ne nějakou ochranu přírody - chtělo by se dodat.”

Poslední bod pak volá po “Zachování křivoklátské přírody v duchu desetiletí fungujícího Lesnického parku Křivoklátsko jako „Území pro přírodu i pro lidi“, přičemž zmíněný Lesnický park Křivoklátsko je sdružením místní organizace Lesů ČR, Jerome Colloredo Mannsfelda (největší soukromý vlastník lesů v ČR) a místní pobočky České lesnické společnosti (spolek lobbující za zájmy lesníků). Jako příklad hodný následování je tedy výslovně jmenován subjekt, který má bytostný ekonomický zájem na těžbě a prodeji dřeva.

Upřímná starost o ekonomické výnosy lesního průmyslu se projevuje i tím, jak moc odmítači národního parku lpějí na tom, že současný stupeň ochrany přírody (kdy lesy oficiálně slouží k těžbě dřeva za účelem zisku) je zcela dostatečný a nemá se měnit. Toto tvrzení se výslovně zdůrazňuje v petici a opakovaně zaznělo také na schůzkách zastupitelů s ministryní.

Není sice zřejmé, zda jsou populisté lesnickými firmami za svou politiku nějak odměňováni, ale ať už je pouto mezi nimi finanční, personální, nebo pouze ideové, zůstává nepopiratelným faktem, že populisté hájí ekonomické zájmy firem těžících a prodávajících dřevo na úkor ochrany přírody.