Jaký je rozdíl mezi národním parkem a chráněnou krajinnou oblastí?

Národní park představuje vyšší stupeň ochrany přírody než chráněná krajinná oblast. Co to ale znamená? V čem konkrétně se tyto dva přístupy odlišují? Krátce si to rozebereme v tomto článku a zaměříme se přitom hlavně na lesy.

Druhým cílem národního parku je pak “zachování nebo postupné zlepšování stavu ekosystémů, jejichž existence je podmíněna člověkem, a které jsou významné z hlediska biologické rozmanitosti, na zbývajícím území národního parku”. Jde o to, že v našich zeměpisných šířkách je veliký počet vzácných druhů rostlin, živočichů a hub závislých na lidské činnosti. Typicky jsou to třeba louky a mokřady, na něž je vázáno mnoho druhů hmyzu, ptáků, plazů a dalších organismů, ale které musí být pravidelně koseny, neboť jinak by odsud tyto vzácné druhy vymizeli. Podobně je to třeba i u některých typů lesů, které kupříkladu musí být pravidelně prosvětlovány, aby tam vznikly příznivé podmínky pro populace různých druhů organismů, které potřebujeme chránit.

Pokud se tedy na území národního parku takovéto druhově bohaté biotopy nacházejí, tak je cílem národního parku tyto biotopy zachovat a nadále provádět všechny lidské zásahy, které jsou k jejich zachování nezbytné. Právě k tomu je určena ona zbývající část plochy národního parku.

Ať už je však území národního parku určeno k postupnému přechodu do bezzásahového režimu, nebo k péči o ekosystémy podmíněné činností člověka, v obou případech platí, že primárním účelem území národního parku je ochrana přírody a biodiverzity.

CHKO

O území chráněné krajinné oblasti (CHKO) však toto říci nelze, neboť toto území je primárně využíváno k ekonomickým účelům. Součástí CHKO jsou běžně města i vesnice s veškerou dopravní, energetickou, sociální a další infrastrukturou. Funguje zde průmysl, zemědělství i lesnictví a to zcela na komerční bázi. Využívání krajiny v CHKO je tedy v principu stejné jako kdekoli jinde, jen podmínky tohoto hospodaření jsou v CHKO přísnější.

Když se opět podíváme do Zákona o ochraně přírody a krajiny, tak se o území CHKO dočteme, že “Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území.” Čili smyslem fungování CHKO je rovněž ochrana přírody, nicméně tato ochrana spočívá pouze ve stanovení podmínek, za jakých je možné na tom území hospodařit.

V tom tedy spočívá hlavní rozdíl mezi národním parkem a CHKO. Území národního parku slouží primárně ochraně přírody, zatímco území CHKO slouží primárně ekonomickým účelům.

Lesy významně pozměněné člověkem

Abychom si to ještě trochu přiblížili, tak se podívejme na to, jak v národních parcích a CHKO funguje lesní hospodaření. Velká většina území všech našich národních parků i CHKO je totiž pokryta lesem a právě u lesů je rozdíl obou přístupů nejvýraznější.

Je třeba si uvědomit, že původní prales, který kdysi pokrýval většinu našeho území, se výrazně lišil od současných hospodářských lesů, které dnes tvoří velkou většinu lesních porostů v ČR. Většina původních lesů byla tvořena dominantně bukem a jedlí s příměsí javoru, jilmu a dalších druhů dřevin. S klesající nadmořskou výškou by přibývalo dubu, habru, lípy, jasanu a dalších teplomilnějších dřevin. Naopak se stoupající nadmořskou výškou by vedle buku a jedle přibývalo smrku a ve vysokých horských polohách bychom se dostali až k čistým smrčinám a porostům kleče. Oproti tomu hospodářské lesy jsou tvořeny především rozsáhlými smrkovými či borovými monokulturami, a to i v místech, kde by se tyto druhy přirozeně téměř nevyskytovaly.

Původní prales byl navíc rozrůzněn i věkově a prostorově. Vedle sebe tu stály stromy nejen různých druhů, ale také různého stáří a různé výšky. Les byl místy podstatně řidší s bohatě rozvinutým keřovým a bylinným patrem, jinde byl zase hustý. Oproti tomu hospodářské lesy jsou zpravidla tvořeny velkými plochami jednodruhových, stejnověkých a hustě nasázených porostů.

Tyto hospodářské lesy přitom tvoří velkou většinu lesních porostů dokonce i v samotných národních parcích a CHKO. To je dáno tím, že většina lesů v národních parcích je ve skutečnosti tvořena bývalými hospodářskými lesy, jež byly vysázené za účelem produkce dřeva. A totéž samozřejmě platí i o CHKO. A právě v přístupu k těmto silně pozměněným a přírodě velmi vzdáleným lesům se národní parky od CHKO dosti výrazně liší.

Národní parky se tyto lesy snaží postupně transformovat na lesy přírodě blízké tak, aby je jednoho dne bylo možné ponechat přírodě. Pracují tedy na tom, aby se jednotvárné smrkové a borové monokultury přeměňovali na smíšený či listnatý les, jehož druhová, prostorová i věková skladba by se blížila onomu původnímu pralesu.

Oproti tomu CHKO žádnou takovou ambici nemá. V CHKO bývá požadavek na původní druhovou skladbu omezen zpravidla jen na 1. a částečně třeba i na 2. zónu CHKO, ale to jsou zpravidla právě ty lesy, které již přírodě blízkou druhovou skladbu mají. Avšak většina lesů, tvořena typicky opět smrkovými a borovými monokulturami, je obhospodařována zcela konvenčním způsobem. A dokonce i po těžbě dřeva bývá vzniklá holina opětovně zalesňována převážně smrkem, borovicí, modříny a dalšími hospodářsky významnými dřevinami, takže i nově založený porost má k původní druhové skladbě velmi daleko.

V tom spočívá jeden z hlavních rozdílů mezi národními parky a CHKO. Zatímco v národních parcích se silně pozměněné lesní porosty transformují na lesy přírodě blízké, v CHKO se znovu a znovu reprodukuje běžný hospodářský les.

Přírodě blízké lesy

Jedním z hlavních důvodů, proč byl na některých území v minulosti vyhlášen národní park nebo CHKO, byla skutečnost, že se zde nacházejí lesy s druhovou skladbou blízkou původnímu pralesu. V každém národním parku a v každém CHKO bychom proto nalezli nějaké přírodě blízké lesy, i když takovéto lesy tvoří zpravidla jen malý podíl rozlohy lesů v chráněném území. V národních parcích i v CHKO pak tyto lesy bývají začleněny do nejpřísněji chráněných zón.

I v případě těchto přírodě blízkých lesů se přístup národních parků od přístupu CHKO diametrálně liší. V národním parku jsou přírodě blízké lesy přesně tím typem lesa, který bychom chtěli mít na většině jeho území a který postupně přenecháváme přírodě, protože už není důvod do něho výrazněji zasahovat. Intervence člověka se tu zpravidla omezují na regulaci stavů zvěře, zákrokům proti invazivním druhům, či reintrodukci vyhynulých druhů.

Oproti tomu v CHKO jsou i tyto přírodě blízké lesy určeny k vytěžení. Existují zde sice jistá omezení, jako maximální velikost holiny, či povinnost zalesnit vzniklou holinu dřevinami, jejichž druhová skladba bude opět přírodě blízká, avšak to nic nemění na tom, že i takovéto lesy slouží primárně k produkci dřeva.

Zde je třeba si uvědomit, že v přírodě se stromy dožívají dosti vysokého věku. V pralese se běžně vyskytují mnohasetleté stromy a také velké množství mrtvého dřeva. Oproti tomu v hospodářských lesích najdeme stromy staré maximálně 120 let. Toto stáří totiž zhruba odpovídá mýtnímu věku, po jehož dosažení jsou stromy pokáceny a dřevo odvezeno z lesa. Z hlediska věku dožití stromů se tak v hospodářských lesích vyskytují pouze mladí jedinci.

Existuje však řada druhů hmyzu, ptáků, netopýrů, nebo také mechorostů, lišejníků, hub a dalších organismů, které se evolučně přizpůsobily životu na starých stromech a mrtvých kmenech. Tyto lesní organismy jsou dnes silně ohroženy a chceme-li je zachránit před vyhynutím, musíme se zasadit o to, aby starých lesů, kterých je dnes zoufale málo, postupně přibývalo. Jedině tak se zdecimované populace těchto ohrožených druhů budou moci zotavit a stabilizovat. Zvětšovat rozlohu starých lesů lze však jedině tak, že přírodě blízké lesy, které dosahují mýtního věku, nevykácíme, ale necháme je zestárnout.

Nechat lesy stárnout není pro národní park žádný problém, neboť lesy jsou spravovány přímo správou národního parku, a pro tu není nic jednoduššího než se o ně přestat starat. V CHKO je to naopak veliký problém, protože lesy jsou zde spravovány lesními podniky. Často se jedná o státní podniky Lesy ČR nebo Vojenské lesy a statky, ale stejně tak to mohou být obecní lesy, církevní lesy a samozřejmě soukromé lesy. Ale ať už je vlastníkem kdokoli, les má zpravidla od toho, aby mu vydělával peníze a nikoli od toho, aby v něm chránil přírodu. Chtít po vlastnících, aby netěžili stromy v mýtním věku je pak o to problematičtější, že právě tyto stromy mají největší průměr kmene a tím také zdaleka nejvyšší cenu na trhu.

Samozřejmě, že i správa CHKO má určité nástroje, jak do lesního hospodaření zasahovat. Území CHKO je rozděleno do několika zón, pro něž správa CHKO definuje různě přísná pravidla. Správa navíc spoluschvaluje lesní hospodářské plány jednotlivých lesních podniků, které se pak jimi musí řídit. Ale i když se jedná o poměrně významný nástroj, stále jde o pouhou regulaci lesního hospodaření.

Co však limituje možnosti správy zdaleka nejvíce je nutnost vyplácet lesním podnikům finanční kompenzace. Každé opatření na ochranu přírody, které si správa CHKO vymíní, je totiž chápáno jako omezování vlastníků lesa v hospodaření, za něž musí být podnik plně odškodněn. Za každý nepokácený strom, či mrtvý kmen ponechaný k zetlení je tedy třeba zaplatit, a stejně tak za každé další opatření, které podniku snižují příjmy nebo zvyšují náklady oproti konvenčnímu způsobu hospodaření. Kompenzace za tzv. újmu se přitom vyplácí jak soukromým tak státním podnikům bez rozdílu.

Vzhledem k tomu, že rozpočet CHKO není neomezený, správa je pod tlakem, aby vlastníky lesů omezovala jen ve “skutečně odůvodněných případech”. Zachránit před těžbou je tak možné jen vybrané malé lokality nebo skupiny stromů, za něž je ještě únosné danou kompenzaci zaplatit. Plošnou ochranu přírodě blízkých lesů před těžbou však v CHKO očekávat nelze.

Závěr

V čem tedy spočívá hlavní rozdíl mezi národním parkem a CHKO?

1. Jak už bylo řečeno, území národních parků slouží primárně k ochraně přírody a biodiverzity. Území CHKO slouží primárně ekonomickým účelům.
2. Lesy v národních parcích spravuje přímo správa národního parku za účelem ochrany přírody. Lesy v CHKO spravují lesní podniky za účelem těžby dřeva.
3. Lesy silně pozměněné člověkem se v národních parcích zvolna transformují na lesy přírodě blízké. V CHKO se struktura těchto hospodářských lesů trvale reprodukuje.
4. Lesy, které se svou druhovou skladbou blíží přirozenému lesu, mohou v národních parcích plošně zestárnout. Přírodě blízké lesy v CHKO jsou určeny k vytěžení. Ochránit před těžbou je možné jen malé lokality či skupiny stromů. 
5. Ochrana lesních ekosystémů v národních parcích spočívá v ponechání lesů přírodě, v transformaci hospodářských lesů na lesy přírodě blízké či v cílených zásazích na podporu biodiverzity. Ochrana lesních ekosystémů v CHKO spočívá ve stanovení pravidel a omezení, která lesní podniky při svém hospodaření musejí dodržovat.
6. Národní parky mohou chránit přírodu na celém svém území. V CHKO je přísná ochrana přírody omezena jen na nejcennější části území, za něž je únosné vyplácet hospodářským podnikům finanční kompenzace.

Autor článku:  Vítězslav Lamač              

Ilustrace:  DALL-E

Zveřejněno:  4.8.2024