Nenastane žádná revoluce či „ochranářský teror“, říká o Národním parku Křivoklátsko ochránce přírody Ivan Kasalický

Přinášíme vám rozhovor o plánovaném Národním parku Křivoklátsko s dlouholetým ochráncem přírody Ivanem Kasalickým. Inženýr Kasalický pracoval dlouhá léta ve správě CHKO Křivoklátsko, byl starostou obce Křivoklát a nyní působí jako předseda zdejší organizace Svazu ochránců přírody. Je autorem petice za vyhlášení NP Křivoklátsko a neúnavným propagátorem národního parku.

VPP: Ministerstvo životního prostředí v září zveřejnilo záměr vyhlásit Národní park Křivoklátsko a oficiálně tím zahájilo proces jeho vyhlašování. Máte z toho radost? 

VPP: Zatím nemáme k dispozici bližší informace o plánované zonaci, avšak mluví se o tom, že do 1. zóny národního parku budou zpočátku zařazeny v podstatě jen ty oblasti, které jsou bezzásahové již dnes. Nezdá se vám takovýto přístup až příliš opatrný? Neměla by být rozloha bezzásahových zón větší?

Zpočátku tomu tak určitě bude, ostatně jako v každém z doposud vyhlášených NP, že zónu A a zónu B (podle platné legislativy už není 1. zóna NP), tedy relativně bezzásahové území, bude nejspíše tvořit území a okolí současných národních přírodních rezervací Týřov, Velká Pleš a Vůznice a možná i přírodní rezervace Stříbrný luh a Čertova skála. Bezzásahovost v těchto územích ale není a nebude nikdy úplně stoprocentní, protože i zde bude nadále třeba dělat nějaké zásahy. Především bude nutné postupně odstranit některé předchozí nepříznivé vlivy, např. výsadby nevhodných a geograficky nepůvodních druhů dřevin, bránit pronikání invazních druhů apod. To bude specifikováno v plánu péče. 

Prakticky se to nebude příliš lišit od současných plánů, rozdíl bude v tom, že tato opatření nebudou zadávána přes Lesy ČR, ale bude je realizovat přímo správa NP ve své režii. Po vyhodnocení první etapy péče o NP pak může být tato zóna rozšířena, ale to už bude záležitost odborného posouzení za nějakých 10 až 15 let, jak se bude stav ekosystémů vyvíjet. Vzhledem k současnému dynamickému vývoji klimatických podmínek nelze nijak jednoznačně modelovat, co se bude dít a v jakém časovém horizontu. 

Každopádně lze předpokládat, že současné podmínky pro návštěvníky zůstanou v platnosti, tedy možnost vstupovat do celého území NP. Bude ale po vzniku NP vymezena tzv. klidová zóna (na území dnešních národních přírodních rezervací) kam bude pro veřejnost vstup omezen pouze po turisticky značených trasách. V rozporu s tím, co se snaží občanům tvrdit odpůrci NP, tedy nenastane žádná revoluce či „ochranářský teror“, pouze se přesunou některé kompetence mezi dvěma státními institucemi. On se pojem „bezzásahovost“ stal jakýmsi strašákem, postaveným na zdánlivé striktní formulaci absolutní absence jakékoli lidské činnosti. To je samozřejmě nesmysl, ale dobře se demagogicky zneužívá proti záměrům státní ochrany přírody. Neplatí to ani ve světě, ani u nás. Je to jakýsi ideál, jehož dosažení je kdesi v dálné budoucnosti. Nikoli tedy stav, který nastane okamžitě po vyhlášení NP, jak se to odpůrci NP snaží lidem tvrdit.

VPP: Položím hodně laický dotaz. Pokud chceme přeměnit hospodářský les na les přírodní, nestačilo by jednoduše přestat do lesních ekosystémů zasahovat a ponechat vše na přírodě? Nedalo by se třeba předpokládat, že smrkové porosty zmizí sami díky kůrovci a z okolních porostů se tam samovolně rozšíří vhodnější druhy dřevin?

Vzhledem k tomu, že v lesích se hospodaří několik století, byť v Křivoklátských lesích mnohem méně intenzivně než na mnoha jiných místech, je prakticky všechna lesní plocha nějak zasažena nepříznivými dopady tohoto lidského hospodaření. Geografické a geomorfologické poměry Křivoklátska a přístup bývalých majitelů Křivoklátského panství měly ten příznivý dopad na zdejší lesy, že jejich poměrně velká plocha nebyla přeměněna na hospodářské smrkové monokultury, ale zůstala v některých lokalitách ve svém druhovém složení relativně blízká přirozenému stavu. Na některých, zejména hůře přístupných plochách, zejména na svazích kolem Berounky a v údolích a roklích jejích přítoků, místy až na skoro přírodě blízkou úroveň. A ta je nyní chráněna v rezervacích, 1. zóně CHKO a navrhována za NP, resp. jeho zónu A a B. 

Ale na mnoha plochách, zejména dobře přístupných, došlo i tady k výsadbě rozsáhlých hospodářských lesů velmi druhově omezeného složení, a to jak smrkových, borových nebo modřínových monokultur, ale i částečně smíšených lesů, ale stejnověkých a strukturálně chudých, jejichž samovolná přeměna by trvala několik generací, které se v lesích počítají na staletí, pokud by k ní vůbec došlo. Přeměna hospodářského lesa na les přírodní je prakticky neuskutečnitelná bez lidského zásahu a vyžaduje to velmi promyšlený a k přírodě pokorný přístup. 

Představa, že když vykácíme smrkovou monokulturu na velké ploše, jak tomu je teď např. kolem východní hranice Lánské obory a necháme tam zmladit přirozený nálet, že nám vyroste přírodní les, tak ta vůbec neplatí. Jednak tam není zdroj semen v takovém sortimentu druhů, jak by odpovídalo přírodním poměrům. Pak tam bez oplocení nevyroste nic, protože to zlikviduje přemnožená spárkatá zvěř. Rozsáhlé paseky silně vysychají, takže se zde bez zálivky nic neuchytí, nebo jen na místech, kde se výjimečně trochu vláhy udrží. Navíc holiny zarůstají odolnými druhy bylin a keřů, např. třtinou, kopřivou, ostružinami apod., které mladé semenáčky dusí. Takže bez oplocenek, zálivky a ožinování se to neobejde. 

Tam kde by se nechaly, a občas se také nechávají, kůrovcem napadené stromy stát suché, což lze dělat určitě v případě menších skupin smrků mezi jinými druhy, např. mezi buky a dalšími listnáči, by bylo možné nechat vše na přirozené obnově náletem semen. Ale takových ploch je jen málo, většinou se v minulosti sázely monokultury na velkých plochách. V případě křivoklátských porostů je jistě také možné takové omezené smrkové porosty najít a lze přepokládat, že taková metodika bude zvažována a bude záležet na konkrétních podmínkách. Ale univerzálně se takový způsob uplatňovat nedá. Navíc také ne bez oplocenky.

Tedy používat pro práce v lesích k přírodě ohleduplnější postupy, byť za vyšších nákladů. Nepodřizovat se technice, ale postupy podřizovat přírodním podmínkám. A hlavně tam, kde to nebude nutné, pokud možno zasahovat jen velmi málo. Protože příroda to umí sama nejlépe.

VPP: Velká část území NP je dnes obhospodařována tzv. Lesnickým parkem Křivoklátsko, což se s vyhlášením NP změní. Můžete uvést nějaký ilustrativní příklad toho, v čem byla tato péče nedostatečná a co by měla Správa NP dělat lépe?

Já osobně považuji projekt Lesnických parků za velmi užitečnou iniciativu, která by měl být uplatňována na co největší ploše Křivoklátska. Bylo by dobré, kdyby Lesy ČR na území Lesnického parku Křivoklátsko zřídily přímo řízený lesní závod s odlišným způsobem hospodaření, tj. takovým způsobem, který by lépe vnímal potřeby zdejší ochrany přírody a krajiny. Má to ale jednu zásadní slabinu. Jedná se zatím jen o iniciativu, bez legislativního zaštítění v lesním zákoně. 

Je to nadějná alternativa k dosavadnímu způsobu hospodaření v lesích. Má však jeden problém, je stále podřízena všem základním podmínkám fungování státních lesů, tedy Lesů ČR apod. Zadávání prací v lese formou veřejných zakázek, o které se ucházejí různé akciové společnosti a lesnické a dřevařské firmy. Ty pak, když vysoutěží danou zakázku, postupují především s ohledem na možný dosažitelný zisk. Takže používají techniku, která se neohlíží na přírodní podmínky, ale především snižuje náklady. Harvestory, vyvážecí soupravy a kamiony na odvoz dřeva. Sází se do půdy narušené předchozí těžbou, pokud to přírodní podmínky dovolí tak i za použití techniky, protože lidská práce je drahá. 

Jiná je situace u nestátních vlastníků, např. u Colloredo-Mansfeldů, kterým patří velká část lesů na Zbirožsku. Ti mají pro uplatnění principů lesnického parku lepší možnosti, pokud jsou schopni a ochotni do toho investovat potřebné prostředky. A takový, k přírodě šetrný přístup bude fungovat u správy NP. Tedy používat pro práce v lesích k přírodě ohleduplnější postupy, byť za vyšších nákladů. Nepodřizovat se technice, ale postupy podřizovat přírodním podmínkám. A hlavně tam, kde to nebude nutné, pokud možno zasahovat jen velmi málo. Protože příroda to umí sama nejlépe.

VPP: Co je podle vás na území plánovaného národního parku nejcennější? Jsou to listnaté lesy?

Nejcennější jsou rozhodně celé ekosystémy a jejich soubory, které se vytvořily a relativně se stále vyvíjejí bez přímé lidské činnosti, na geologicky a geomorfologicky velmi pestrém území vytvořeném řekou Berounkou a jejími přítoky. Jejich kryt je z velké části tvořen smíšenými listnatými lesy, ale nejde jen o ty, ale i o přirozená bezlesí, např. skalní stepi, lesostepi, suťové stráně, hluboké rokle, lužní polohy, skalní výchozy atd. Bohužel se i zde stále projevuje nepříznivý dopad hospodářské činnosti, a to nejen té, která do těchto poloh přímo zasahuje, ale i té, která se děje v blízkém okolí. 

Proto je třeba zcela zásadně změnit režim hospodaření a všechny negativní vlivy maximálně omezit. Je totiž zásadní omyl, ať už plynoucí z neznalosti nebo záměrně šířený, že ochrana těchto nejcennějších ploch v rezervacích a hospodaření lesnického parku, tedy současný režim v podmínkách CHKO, je pro ochranu přírodních hodnot Křivoklátska dostatečný. Není! Ale na to je třeba provádět a vyhodnocovat výsledky dlouhodobého monitoringu, hledat nové, lepší přístupy. To současné podmínky neumožňují v potřebné míře. Je tudíž jedinou nadějí na zlepšení situace vyhlášení NP a zajištění potřebných podmínek jeho fungování. 

Zde je nutné zmínit to, že území Křivoklátska je velmi specifické a pro udržení a zlepšení současné biodiverzity bude stále nutné provádět na velké ploše NP aktivní ochranářský management. Pokud ne, hrozí že například cenné dubohabřiny, ruzné typy doubrav nebo porosty chráněného tisu červeného postupně zaniknou a nahradí je porosty s jinou dřevinnou skladbou.

VPP: V souvislost s národním parkem se mluví o změně pravidel myslivosti. V čem je současný systém regulace zvěře problematický a co by se v tomto ohledu mělo změnit?

Myslivost, jak je v současné době, a již několik desetiletí dozadu, provozována, je velmi odlišná od té, která vznikla původně v době feudálního vlastnictví. Postupně se vyvinula z lovectví do profesionální činnosti za účelem regulace spárkaté zvěře a nyní ve volnočasovou aktivitu. Rozdělení krajiny do honiteb o výměře minimálně 500 ha neodpovídá ani selské, ani feudální držbě. Zejména v případě honiteb lesních, kdy se pronájem práva myslivosti draží každých 10 let s cílem maximalizovat tržby Lesů ČR z nájemného, je úplně někde jinde, než by odpovídalo významu myslivosti. 

Tento systém, vylobovaný movitými zájemci o honitby, je jednou z hlavních příčin, že je spárkatá zvěř přemnožená, že její stavy a poměr pohlaví neodpovídá tomu, jak by vypadaly za přirozených podmínek, ale blíží se situaci v oborách. Nástroje vlastníka honiteb, tedy státu zastupovaného Lesy ČR a státní správou myslivosti, jsou velmi slabé na to, aby sloužily nějakému plánování a řízení chovu a lovu zvěře. A politická vůle zásadně změnit poměry v myslivosti je také velmi chabá. Když se do parlamentu vůbec dostane nějaký rozumnější návrh na novelizaci zákona o myslivosti, vzedme se napříč politickým spektrem silný odpor, který takový záměr zahluší už v zárodku, takže se ani nedostane na pořad jednání. 

Proto je určitou nadějí, že po zřízení NP se aspoň na jeho území bude vykonávat myslivost tak, jak je potřeba ve prospěch přírodní „rovnováhy“. Uvádím tento výraz v uvozovkách, protože rovnováha je pojem relativní a pokud se nezmění poměry na širším území celého současného Křivoklátska i území na něho navazujícím, bude to trochu sisyfovská práce. 

Především je nutné snižovat stavy spárkaté zvěře a také upravit poměr pohlaví tak, aby nepřevládala zvěř holá. Dále je nutné silně omezit výskyt geograficky nepůvodních druhů, zejména siky japonského, daňka skvrnitého a muflonů, které nejvíce škodí na mladých porostech listnatých stromů, spásají a jinak likvidují vegetaci ohrožených a chráněných druhů na lesostepích a skalních plochách. A protože se dá očekávat trvalé doplňování stavů přílivem zvěře z okolních neregulovaných území, bude to činnost vyžadující trvalý a nikdy nekončící profesionální a dobře řízený přístup.

VPP: V záměru vyhlášení NP se mluví o nutnosti snížit stav přemnožené zvěře, ale jinde zase o podpoře pastvy, a to i v lesích. Není to vlastně rozpor?

To bych trochu upravil. Snižování stavů zvěře se týká volně žijící spárkaté zvěře na celém území NP. V případě možné pastvy se mluví o extenzivní pastvě hospodářských zvířat v zájmu obnovy polopřirozených ekosystémů, které vznikly jako důsledek tradičních hospodářských způsobů, a to v zóně C – soustředěné péče o přírodu. Takové ekosystémy vznikly historicky na různých chudších stanovištích a případně v tzv. pastevních lesích, v okolí vesnic a statků, kde se pastva hospodářských zvířat tradičně provozovala a je žádoucí takové ekosystémy obnovit a udržovat, vzhledem k výskytu vzácných a ohrožených druhů a společenstev. Rozhodně to nebude velkoplošná metoda, odhaduji, že je odůvodněná na celkové ploše několika hektarů tam, kde je předpoklad obnovy očekávatelný. Nemá to nic společného s myslivostí, jednalo by se o pastvu ovcí, koz nebo koní v řízeném režimu.