Rozhovor o konferenci COP15 s budoucím ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem

V kanadském Montrealu dnes začíná mimořádně důležitá konference označovaná jako COP15, kde budou státníci z celého světa rozhodovat o tom, jak se svět postaví k hrozbě šestého masového vymírání. Konferenci svolává panel OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), který je obdobou známějšího klimatického panelu (IPCC). Přinášíme vám proto rozhovor s přímým účastníkem této konference a budoucím ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem.

Obáváte se vy sám šestého masového vymírání? A myslíte si, že je ještě možné nejhorším scénářům předejít?

Současné vymírání druhů je oproti historii specifické v tom, že na vině je člověk, a ne přírodní katastrofy. Některé druhy skutečně vyhynou a v tuto chvíli už s tím nic neuděláme. Dnes je bohužel alarmující ještě mnohem více to, že úbytek druhů může vést k tomu, že se rozbijí funkční vztahy v jednotlivých ekosystémech. Jednoduše řečeno, že by mohly začít kolabovat celé systémy, které nám umožňují žít na této planetě. Například tím, že zprostředkovávají čisté ovzduší nebo regulují teplotu, zadržují srážky a podobně. Tedy probíhající vymírání druhů je potřeba minimalizovat, s vážnými obavami, aby nevedly ke kolapsu celého systému, o kterém si dnes myslíme, že ho nic neohrozí, že je nám daný.

Česká republika je členem Koalice států s vysokými ambicemi, která má za cíl prosadit na konferenci COP15 ochranu 30 % pevniny a 30 % plochy moří. Myslíte si, že se tohoto cíle podaří dosáhnout?

Určitě je to ambicí Evropské unie, s touto představou do Montrealu jedeme. Ale samozřejmě smlouva se bude vyjednávat, takže výsledek je stále otevřený. Osobně si ale myslím, že ta konečná dohoda bude určitě blízko těm navrženým číslům. Otazníky visí spíš nad termínem, do kdy by se tak mělo stát, tedy zda rok 2030 není přece jen příliš blízko, protože na splnění pak budeme mít reálně sedm let. A to je dost napjaté.

V návrhu nového rámce dohody se mluví také o výrazném navýšení finanční pomoci, kterou by vyspělé země měly poskytovat rozvojovým zemím na ochranu tamější přírody, a to až na 200 miliard dolarů ročně. Bude Česká republika ochotna takovouto pomoc podpořit a podílet se na ní?

Návrh té smlouvy skutečně říká, že chceme zvýšit finanční zdroje ze všech zdrojů na nejméně 200 miliard dolarů ročně. Pozor ale, nejde o příspěvky národních vlád. Představou je ideálně využití stávajících finančních toků tak, aby nemusel vzniknout nějaký specifický fond.

Součástí té dohody je totiž také ochrana genetického bohatství, tedy využívání toho, co nám příroda nabízí pro komerční využití. Ostatně podle vědců více než polovina světového HDP nějakým způsobem souvisí s přírodou, s bohatstvím druhů. Konkrétní příklad je třeba výroba léků, která vychází z přírody a představuje obrovský byznys. A právě soukromý sektor by měl být tím hlavním přispěvovatelem do toho finančního systému.

Řadu cílů, které se státy Evropské unie snaží prosadit na globální úrovni, obsahuje již evropská Strategie pro biologickou rozmanitost. Budete se jako ministr snažit naplňovat její cíle i v ČR?

Ano, máme Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, stejně tak máme naši národní Strategii ochrany biologické rozmanitosti do roku 2025 a také Státní program ochrany přírody a krajiny, který je takovou pákou, jak všechny tyhle dokumenty uvést v život. I když vrstvení úředních dokumentů přírodu neochrání, důležité je, že všechny v zásadě říkají totéž. Musíme lépe chránit naši krajinu, aby se v ní lépe dařilo rostlinám i živočichům a tím se udržovaly v chodu všechny potřebné, i když to slovo nemám v této souvislosti rád, služby. Tedy zdravé lesy pro lepší zadržování vody i ochlazování krajiny, bohatší zemědělskou krajinu, která bude lépe odolávat klimatickým extrémům. A také chráněná území, kde necháme přírodu, ať si dělá, co chce. To samozřejmě jako ministr životního prostředí podporuji.

Téma ochrany klimatu a biodiverzity je dost vnitřně propojené, i když se nekryje úplně. To znamená, že ochrana biodiverzity, odolné krajiny a živé přírody významně pomáhá k ochraně klimatu, i když samozřejmě není možné říct, že bychom kroky v ochraně klimatu vyřešili všechny problémy s mizením druhů. 

Vidíte nějakou souvislost mezi plánovaným Národním parkem Křivoklátsko, CHKO Soutok a řešením globální ekologické krize?

Jak jsem už říkal, pro nás je možná podstatnější – z pohledu ochrany druhů – zlepšit stav té řekněme běžné krajiny, protože nejvíce klesají právě druhy dříve úplně běžné, jako jsou například polní ptáci. To ale neznamená, že by Česká republika neměla více chránit místa, kde je unikátní, dochovaná příroda. Například pro navrhovaný národní park na Křivoklátsku jsou zásadní dochované lesní ekosystémy. V takové ploše jako na Křivoklátsku je nikde jinde u nás nenajdete. Stejně tak je unikátní přírodní území Soutoku. Chráněná území jsou tedy důležitou součástí ochrany biodiverzity, ale ne tím jediným, na co se musíme soustředit.

Neplánujete během svého působení zahájit kroky i k vyhlášení dalších chráněných oblastí, abychom do roku 2030 měli chráněno 30 % území? Občas se spekuluje o Krušných horách, Doupovských horách, Rychlebských horách či Středomoravských Karpatech.

Cíl, o kterém budeme jednat v Montrealu se týká celé planety, nejde o podíl 30 % v každé zemi. Závazky pro jednotlivé státy budou podobně jako v Pařížské smlouvě vycházet z jejich vlastních návrhů a teprve celek musí pokrýt těch 30 %. Dnes máme v České republice v kombinaci chráněných území a plochy v soustavě Natura 2000 pokryto celkem 22 % rozlohy státu. Další plochu máme pod ochranou jako přírodní parky, takže bychom dokonce možná i tenhle závazek splnili už teď.

Hrozbě masového vymírání a krizi biodiverzity věnují média poměrně malou pozornost, obzvláště ve srovnání s tématem klimatických změn. Proč myslíte, že tomu tak je? Nemělo by ministerstvo životního prostředí rozjet k tomuto tématu nějakou kampaň?

Téma ochrany klimatu a biodiverzity je dost vnitřně propojené, i když se nekryje úplně. To znamená, že ochrana biodiverzity, odolné krajiny a živé přírody významně pomáhá k ochraně klimatu, i když samozřejmě není možné říct, že bychom kroky v ochraně klimatu vyřešili všechny problémy s mizením druhů. A zároveň bych si dovolil nesouhlasit s tím, že by se média nevěnovala ochraně přírody nebo jednotlivých druhů zvířat. Možná se spíše vyhýbají tomu výrazu biodiverzita nebo ekosystém, protože jsou laikovi nesrozumitelnější. Takže informací v médiích je dost, jen tomu nedávají ten systémový rámec. Takže ministerstvo by se mělo soustředit hlavně na ty širší souvislosti, o což se také právě i díky informování kolem Úmluvy o biologické rozmanitosti snažíme.

Nezdá se vám dosavadní činnost MŽP až příliš technokratická? Nemělo by ministerstvo kromě legislativních nástrojů využívat více svého mediálního vlivu a svou politiku ochrany přírody prosazovat také neformálně pomocí přesvědčovacích kampaní?

Asi bych oponoval, Ministerstvo životního prostředí se naopak těmto měkkým technikám práce s veřejností věnuje. Systematicky spolupracujeme se školami a veřejností pomocí environmentálního vzdělávání, intenzivně pracují například ekocentra, Domy přírody, správy národních parků, každým rokem běží kampaň kolem Ekofilmu, nejstaršího filmového festivalu s environmentální tematikou ve střední Evropě. Věnujeme se i kampaním v ochraně přírody jako Není zvěř jako zvěř zaměřená na odpady ve volné přírodě nebo Sázíme budoucnost, kde vracíme zeleň do zastavěné krajiny. Dále tu máme kampaň zaměřenou právě na podporu ekosystémů s názvem Jedna příroda, každoročně podporujeme Evropský týden mobility a Evropský týden udržitelného rozvoje. Do toho běží ZkrotímeEnergie.cz a Jaksprávnětopit.cz, jejichž prostřednictvím se zaměřujeme na šetření energiemi a ochranu ovzduší. Letos jsme se také věnovali osvětě témat spojených s agendou životního prostředí spojené s českým předsednictvím, ať už na našich sociálních sítích nebo prostřednictvím videopodcastu “Ve skleníku”, podporujeme seriál Evropa řeší klima. Samozřejmě věnujeme nemalou finanční podporu kampaním nevládních organizací, zaměřených právě na osvětu. Pokud ale dotaz míří na to, že bychom měli dávat velké peníze do médií na propagaci kampaní, tak v tom smysl nevidíme a s respektem k rozpočtu se touto cestou vydat nechci.