Šesté masové vymírání

Jak čelit blížící se katastrofě?

Termínem "šesté masové vymírání" označujeme proces, kdy vlivem činnosti člověka dochází k rapidnímu úbytku rostlinných i živočišných druhů na Zemi. Tento proces svým rozsahem připomíná hromadná vymírání, ke kterým došlo několikrát v dávné historii Země. Protože evoluční biologové rozlišují tradičně pět velkých masových vymírání, současné vymírání způsobené člověkem, označujeme jako "šesté".

Jako nejrozsáhlejší a nejuznávanější zdroj informací o šestém masovém vymírání lze označit Hodnotící zprávu Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby z roku 2019. Jedná se o zatím nejpodrobnější a nejdůkladnější analýzu stavu světových ekosystémů, která kdy byla provedena.

Stav světových ekosystémů

Neustálý ekonomický a populační růst zvyšuje tlak na světové ekosystémy do té míry, že hrozí jejich úplné zhroucení. Vyjmenujme si několik ilustrativních údajů ze zmiňované zprávy:

Od roku 1970 se lidská populace zdvojnásobila, světová ekonomika zečtyřnásobila a světový obchod zdesetinásobil. Produkce zemědělských plodin se zvýšila třikrát, těžba dřeva o 45%.
Jen za posledních 40 let se v důsledku lidských činností snížily populace volně žijících živočichů a planě rostoucích druhů rostlin a hub o 60%.
Člověk výrazným způsobem změnil 75% suchozemského povrchu planety a důsledky kumulujících se dopadů lidské činnosti pociťuje 66% plochy oceánů.
Od roku 1500 lidé vyhubili 680 druhů obratlovců. Jako příklad uveďme vyhubení želvy sloní pintské na Galapágách v roce 2012.
Od 70. let zmizela z korálových útesů 1/2 živého korálového porostu. V důsledku okyselování oceánů mohou korálové útesy zmizet úplně.
Tempo vymírání je dnes 10-krát až 100-krát (v závislosti na metodice výpočtu) rychlejší než průměr za posledních 10 milionů let a stále se zrychluje.
Během několika nejbližších desetiletí pravděpodobně vyhyne 1 milion z celkem 8 milionů druhů rostlin a živočichů.

Příčiny vymírání

Hodnotící zpráva vyjmenovává také 5 nejdůležitějších příčin, které k vymírání vedou. Ty jsou seřazeny od nejvýznamnějších po méně významná:

Hlavní příčinou vymírání je způsob, jakým lidé využívají půdu. Jedná se zejména o ničení přirozených biotopů a vytlačování divoké přírody takřka z veškerého území. Jde např. o mizení pralesů, stepí či přirozených pobřeží a jejich přeměna na plantáže, zemědělskou půdu, pastviny a pláže pro turisty. Stejně destruktivní je však také pokračující intenzifikace lesnictví a zemědělství, jež vede k homogenizaci a vysoušení krajiny, rozsáhlému využívání pesticidů, přílišnému hnojení a mizení krajinných prvků jako jsou meze, extenzivně obhospodařované louky, tůně a mokřady.
Další příčinou je přímé využívání živých organismů jako je lov, rybolov a sběr mořských plodů. Je to především masivní rybolov, který decimuje populace mořských ryb takových způsobem, že nemají šanci se obnovovat a zásadním způsobem tak narušuje celou potravní pyramidu.
Klimatické změny, které probíhají tak rychle, že se jim většina druhů nedokáže přizpůsobit. Nejhorší dopady mají klimatické změny na korálové útesy, které jsou přitom základem bohatých mořských ekosystémů (často bývají přirovnávány k deštným pralesům). Nejde přitom jen o oteplování, ale také o okyselování oceánů vlivem rozpouštění oxidu uhličitého.
Znečišťování půd, vod a atmosféry odpady a vedlejšími produkty lidské výroby. Např. v tichém oceánu se nachází oblast zamořená odpadem známá jako "Velká tichomořská odpadková skvrna". Její velikost je čtyřikrát větší než rozloha Německa.
Invaze nepůvodních druhů, které se šíří vlivem vzrůstajícího obchodu a s tím spojeného propojování vzdálených míst a přesouvání nákladů z místa na místo. Tímto způsobem se šíří mimo jiné nebezpečné plísně, které na celém světě decimují populace obojživelníků či severoamerických netopýrů.

Úsilí o záchranu biodiverzity na úrovni OSN

V rámci OSN existují dva důležité mezinárodní orgány, které se věnují ekologickým tématům:

Mezivládní panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES), který řeší hrozbu masového vymírání a věnuje se otázkám spojených s ochranou biodiverzity. Roku 2019 publikoval zmiňovanou hodnotící zprávu, jejíž závěry by se měli promítnout do nových mezinárodních dohod o ochraně přírody. Státy, jež mají uzavřenu Úmluvu o biologické rozmanitosti se pravidelně setkávají na tzv. konferenci smluvních stran (COP). Poslední takováto konference (COP15) začala v říjnu roku 2021 a její druhá část proběhne letos v prosinci v Kanadském Montrealu. Právě zde by měl být přijat nový právní rámec dohody, jež by stanovil cíle ochrany přírody na další desetiletí.
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), který řeší hrozby spojené se změnami klimatu a snaží se koordinovat mezinárodní úsilí o redukci emisí skleníkových plynů a přizpůsobení se změnám klimatu. Rovněž IPCC koná pravidelně konference smluvních stran (COP), jichž se účastní státy, které ratifikovali či přijali Rámcovou úmluvu o změně klimatu.

Zatímco činnost IPCC přitahuje relativně velkou mediální pozornost, obdobná činnost IPBES je médii takřka ignorována. Je to poněkud paradoxní, neboť klimatická změna je bezpochyby důležitým, ale stále jen jedním z několika procesů, kterými lidstvo ničí planetu.

Úsilí o záchranu biodiverzity na úrovni Evropské unie

EU patří ke státům, které prosazují poměrně ambiciózní mezinárodní cíle v oblasti ochrany biodiverzity. Ve snaze jít příkladem ostatním proto Evropský parlament spolu s Evropskou komisí navrhované cíle začlenily do oficiálních evropských dokumentů.

Jedná se především o 2 dokumenty, které jsou součástí známé Zelené dohody a v letošním roce byly obě schváleny evropskou komisí i evropským parlamentem:

Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030- k nejdůležitějším cílům patří požadavek rozšířit chráněná území, v nichž by se mohlo hospodařit jen způsobem šetrným k přírodě, na 30% rozlohy státu. Třetina takto chráněných území, nebo-li 10% území státu, by přitom mělo být chráněno striktně, tj. měli by ho tvořit bezzásahové či přírodě blízké zóny (příp. zóny se soustředěnou péčí). Stejný princip má být uplatněn také na evropská moře, kde by 30% jejich rozlohy mělo být využíváno šetrným způsobem a 10% striktně chráněno. K dalším důležitým cílům patří požadavek, aby 25% zemědělské půdy bylo obhospodařováno v ekologickém režimu a dalších 10% zemědělské půdy bylo přeměněno na výrazné krajinné prvky.
Strategie z vidlí na vidličku (případně Od zemědělce ke spotřebiteli) navíc přidává požadavek na 50% snížení nebezpečných pesticidů, redukce průmyslových hnojiv, snížení využívání antibiotik v živočišné výrobě o 50% či zvyšování organické složky v zemědělské půdě. Dosáhnout těchto cílů se má především podporou ekologického zemědělství a rozvojem technologií precizního zemědělství.

Ačkoli jsou tyto cíle poměrně ambiciózní a mohli by skutečně přinést zvrat v ochraně biodiverzity, zatím jsou tyto dokumenty pro členské státy právně nezávazné. K jejich prosazení je třeba implementovat jednotlivé cíle do legislativy jednotlivých členských států, či schválit cíle Radou EU.

Úsilí o záchranu biodiverzity na úrovni ČR

Většinu důležitých opatření na záchranu biodiverzity lze přijmout na úrovni českého státu. Např. rozšíření chráněných území a jejich přísně chráněných zón je plně v rukou vlády (v případě CHKO) a parlamentu (v případě Národních parků). Záleží tedy čistě na české vládě a českých poslancích, zda budou k evropským cílům přistupovat jako k nutnému zlu, které je třeba obejít, nebo je přijmou za své. EU nám také nijak nebrání v tom, abychom zavedli přísnější opatření než ta, která jsou po členských státech vyžadována.

Programové prohlášení současné vládní koalice obsahuje kromě jiného záměr vyhlásit dva nové národní parky, a to Národní park Křivoklátsko a Národní park Soutok. I když tyto nové národní parky k naplnění evropských cílů sami o sobě nestačí, rozhodně se jedná o krok správným směrem.

Úskalí boje za záchranu přírody

Přijmou-li státy ambiciózní mezinárodní dohody, občané, spolky, ochránci přírody, vědci, aj. se na ně mohou odvolávat a tlačit na své vlády, aby přijaté závazky skutečně naplňovaly. To je hlavní a často jediný význam mezinárodních dohod. Mezinárodní organizace jako OSN a její orgány totiž mohou varovat před problémy, kritizovat jednotlivé státy či vyzývat k nápravě, ale nemají žádnou moc, která by jim umožňovala dodržování dohod vynucovat - jak dokazuje celá série nesplněných závazků z minulosti. Podobně je to s evropskými dohodami. Cíle přijaté Evropským parlamentem jsou důležitým argumentem pro to, aby je přijaly také členské státy. Nejsou-li však členské státy ochotni cíle přijmout, evropský parlament je proti nim takřka bezmocný.

Rozhodující moc mají stále v rukou vlády jednotlivých členských států. Přijímání účinných opatření na ochranu přírody však často naráží na soustředěný odpor ze strany populistů a vlivných zájmových skupin, jejichž odporu je těžké čelit. Proto je vždy zapotřebí, aby se o ochranu přírody zajímala veřejnost.

A právě to je i případ Národního parku Křivoklátsko. Zvítězí populisté spolu s lesním průmyslem nebo úsilí o záchranu přírody? Zatím nic není rozhodnuto a záleží jen na zájmu a aktivitě uvědomělých občanů.

Autor článku: Kateřina Novotná

Zveřejněno: 31.7.2022