Co znamená režim bezzásahovosti?

Říkají oni

Součástí zákona o národním parku je také stanovení tzv. managementové zonace, která popisuje pravidla péče o přírodu v dané zóně.

Přírodní zóna  je nejcennější jádrovou zónou NP a je prakticky bezzásahová. To znamená, že se v ní nehospodaří a ponechává se zcela přirozenému vývoji

Přírodě blízká zóna  je tvořena územími, která je možné postupně dovést do stavu, kdy se budou moci stát rovněž bezzásahovými lokalitami a přejít do zóny přírodní.

Zóna soustředěné péče  o přírodu zahrnuje např. lesní louky, vyžadující obdělávání, ale také lesy v okolí lidských sídel.

Zóna kulturní krajiny  tvoří především obce v národním parku a jejich bezprostřední okolí.

Zonace se schvaluje současně se zákonem o národním parku a platí na určitý počet následujících let. Rozsah Přírodní zóny bývá při zřizování NP většinou okolo 30 % z celkové plochy NP, ale postupně se při schvalování nové zonace zvětšuje. Cílový stav je u českých NP minimálně 75 % území NP, snaha současných NP je 90 % i více, viz Výroční zprávy NP Podyjí a České Švýcarsko. Tvorba zonace mívá občas složitější a dramatičtější průběh, než vyhlášení samotného NP.

Říkáme my

Cílový stav ovšem nenastává rychle, ale je dosahován postupně mnoho desetiletí, ve vazbě na to, jak to přírodní procesy umožní. Nic nenaroste hned, ani přírodní les. Takže např. když bude převáděn do této doby hospodářský les na les blízký přírodě, bude to trvat skoro stejně, jako když se pěstuje les hospodářský do stadia zajištěného porostu šetrným a trvale udržitelným způsobem. Metodicky se tedy nebude nic příliš odlišovat od porostů v lesnickém parku. U přírodní zóny lze očekávat jen omezené zásahy tam, kde bude nutné napravit předchozí negativní zásahy, např. výsadby geograficky nepůvodních druhů. U přírody blízké zóny to bude záležitost desetiletí, než budou současné porosty postupně zbaveny nevhodných druhů a nahradí je porosty druhů odpovídajících stanovišti. Při této přeměně bude stále produkována dřevní hmota, která bude zhodnocována tržně. Také jako palivové dřevo. Takže obava, že místní občané nebudou mít čím topit, je neopodstatněná. Budou si to palivo ale asi muset kupovat a nebudou si pro ně jezdit do lesa, jak se jim zlíbí. Proto bude dobře, když i oni přejdou na lepší topné systémy, např. tepelná čerpadla, která jsou sice investičně relativně nákladná, ale stát na ně poskytuje dotace a dlouhodobě jsou úsporná.